Klíčové myšlenky:
- Jsme opice u kormidla: Naše mozky z dob lovců a sběračů nejsou evolučně vybaveny k řízení hyperkomplexní globální civilizace a k řešení pomalých, abstraktních hrozeb, jako je klimatická změna. Jsme v evolučním nesouladu.
- Nejsme jen závislí na fosilních palivech, my JSME fosilní paliva: Ropa, uhlí a zemní plyn nejsou jen zdrojem energie, ale tvoří samotnou fyzickou tkáň našeho světa – od plastů a léků přes hnojiva až po ocel a beton. Naše civilizace je postavena na dočasném geologickém daru, který jsme téměř spotřebovali za pouhých 200 let.
- Vítejte v éře polykrize: Nečelíme sérii oddělených krizí (klimatické, energetické, ekonomické, sociální), ale jediné „dokonalé bouři“, kde se problémy vzájemně proplétají, zesilují a vytvářejí kaskádové efekty.
- Klimatická změna je jen špička ledovce: Je pouze jedním z devíti klíčových planetárních systémů, které regulují stabilitu Země. Lidstvo již překročilo bezpečnou hranici u sedmi z nich , včetně ztráty biodiverzity, narušení cyklů dusíku a fosforu a chemického znečištění. Čelíme systémové destabilizaci celé planety.
- Mýtus o bezbolestném zeleném přechodu: Přechod na „obnovitelné“ zdroje naráží na tvrdé fyzikální limity (nízká energetická návratnost EROEI), obrovskou materiálovou a pozemkovou náročnost a problém přerušovanosti, což zpochybňuje naivní víru v jednoduchou náhradu fosilních paliv. Populární řešení jako elektromobily nebo recyklace jsou často jen iluzí, která neřeší kořen problému.
- Past komplexity: Lidské civilizace nekolabují primárně kvůli vnějším šokům, ale hroutí se pod vlastní vahou narůstající komplexity, jejíž udržování vyžaduje stále více energie a zdrojů, až systém dosáhne bodu klesajících výnosů a stane se neudržitelně křehkým.
- Umělá inteligence – poslední gambit lidstva: Tlak polykrize nás nutí sázet na umělou superinteligenci (ASI) jako na potenciálního zachránce. Zároveň však čelíme existenční hrozbě, že vytvoříme nekontrolovatelnou entitu s nesladěnými cíli (alignment problem), která by mohla znamenat náš konec.
- Než začneme stavět, musíme truchlit: Prvním krokem ke smysluplné akci není horečnaté hledání řešení, ale odvážné přijetí reality a truchlení nad budoucností, která pravděpodobně nenastane – nad ztrátou snu o neustálém pokroku a hojnosti.
- Stavba záchranného člunu, ne záchrana světa: Tváří v tvář systémovému selhání není efektivní strategií snaha „zachránit svět“, ale budování lokální odolnosti – posilování komunitních vazeb, potravinové a energetické soběstačnosti a praktických dovedností pro život v nejisté budoucnosti.
Chcete pochopit hluboké kořeny naší současné situace a prozkoumat realistické cesty vpřed?
Knihu si můžete stáhnout zde: PDF | EPUB
Předmluva autora
Tato kniha se nerodila z radosti, ale z hlubokého nepokoje. Píšu tyto řádky a není mi dobře. Všude kolem mě je smích a bezstarostný křik dětí. Sedím v trampolínovém centru, v zářivě barevném, klimatizovaném světě umělého štěstí, a sleduji lidi, jak si žijí své životy. A cítím závrať, jakou musel cítit Neo, když se poprvé probudil z Matrixu a spatřil skutečný svět. Není cesty zpět.
Pokud byste byli na palubě Titanicu, tančili v jeho luxusním sále a popíjeli šampaňské, chtěli byste, aby vám někdo pošeptal, že se nezadržitelně řítí směrem k ledovci a s matematickou a fyzikální neúprosností se potopí ke dnu? Dala by vám ta informace svobodu, nebo by vám jen zkazila poslední chvíle radosti? Pokračovat v tanci a užívat si hudbu, jídlo ze všech koutů světa a iluzi nezničitelnosti? Nebo přijmout realitu a rychle zamířit k záchranným člunům?
Naše globální technologická civilizace je ten Titanic. A tato kniha je oním šepotem. Je mapou mé patnáctileté cesty do králičí nory, stále hlouběji a hlouběji k základním principům, které řídí náš svět. A čím hlouběji jsem pronikal, tím tíživější existenciální úzkost jsem pociťoval. Bylo by snadné a uklidňující najít viníky – hrstku zlých jedinců, chamtivé korporace, neschopné politiky. Stačilo by je vyměnit za ty „dobré“ a bylo by vše vyřešeno. Ale pravda, jak ji chápu dnes, je mnohem složitější a o to děsivější. Není to selhání jednotlivců, ale vlastnost systému. Je to nevyhnutelný důsledek fyzikálních zákonů, evolučních sil a naší vlastní biologie.
Přesto cítím hluboké odcizení. Odcizení od světa, který řeší „first world problems“, zatímco se základy naší existence otřásají. Jsem neskutečně vděčný, že jsem poznal svou životní lásku, se kterou toto břemeno poznání sdílíme již deset let. Ale i tak se v tomto světě cítíme osamělí.
Nejhlubší smutek mi však přináší pohled na naši čtyřletou dceru. Sleduji její nespoutanou radost, jak skáče na trampolíně. A mé srdce svírá vědomí, že tento svět bezstarostné hojnosti, který považuje za samozřejmý, je postaven na dluh, který bude muset splácet právě ona a celá její generace. Jak jí jednou vysvětlím, že naše generace i ty předchozí tančily bezstarostně na palubě, ačkoliv varovné signály byly stále hlasitější?
A právě v tomto bodě, na dně existenciální propasti, bych si přál tento smutek přetavit ve smysluplnou akci. Přál bych si najít další podobně smýšlející lidi pro nás a pro naši dceru. Takové, kteří vědí, co je obsahem této knihy, a přesto – nebo právě proto – dokážou žít smysluplně. Kteří neřeší zbytečnosti, neplýtvají energií na udržování iluzí, nepoškozují nadbytečně planetu ani svá těla.
Mým cílem už není zachránit Titanic, jako na začátku mé cesty. Na to je již pozdě. Mým cílem je stavět pevné, spolehlivé záchranné čluny. Připravit se na všechny scénáře následujících desetiletí a být pro svou dceru inspirací – naučit ji, jak být odolná, adaptabilní a co nejméně závislá na křehkých systémech, které mohou kdykoli selhat. Naučit ji, jak přežít i bez nich. A nejen přežít, ale žít.
Tato kniha není voláním do zbraně k záchraně světa. Je to pozvánka ke stavbě. Pozvánka pro ty, kteří také slyší praskání v trupu lodi a cítí, že je čas přestat tančit a místo toho se naučit plavat. Pro ty, kteří nechtějí jen přežít, ale skutečně žít, s otevřenýma očima, v realitě takové, jaká je.
Nyní máte dvě možnosti. Zavřít tuto knihu a vrátit se ke svému životu. Nebo s odvahou pokračovat ve čtení s vědomím, že není cesty zpět. Která pilulka to bude? Modrá nebo červená? Volba je na vás.
