Kniha: Opice u kormidla – Kolaps civilizace a konec fosilní éry

Klíčové otázky:

Co když jsme evolučně nastaveni na úplně jiný svět, než ve kterém dnes žijeme?

Jak může naše mysl, formovaná v prostředí lovců a sběračů, zvládat výzvy abstraktních, pomalých a globálně propojených krizí? A jak to ovlivňuje naše schopnosti řešit problémy jako je klimatická změna?

Jsme „jen“ závislí na fosilních palivech – nebo jsme jimi doslova prorostlí?

Jak hluboko pronikla ropa, uhlí a zemní plyn do samotné struktury naší civilizace – od plastů a léků až po ocel a hnojiva? Co to znamená, když si uvědomíme, že jsme tuto zásobu téměř vyčerpali během pár generací?

Je současný svět souborem oddělených krizí – nebo čelíme jedné velké, propojené bouři?

Jak spolu souvisejí klimatické, energetické, ekonomické a společenské problémy? Může jejich propojení vytvářet kaskády, které nelze jednoduše kontrolovat?

Je klimatická změna skutečně hlavní hrozbou – nebo jen viditelnou částí většího celku?

Co když destabilizujeme víc než jen klima – například cykly dusíku, biodiverzitu, stav oceánů nebo chemickou čistotu planety? Jaké důsledky může mít překročení hranic u sedmi z devíti planetárních systémů?

Může být „zelený přechod“ snadný a bezbolestný?

Jaké jsou fyzikální a materiálové limity obnovitelných zdrojů? A proč některá populární řešení – jako elektromobily nebo recyklace – nemusí řešit to podstatné?

Co když problém není jen v krizích, ale v samotné složitosti systému?

Jak se mění civilizace, když náklady na udržení komplexity převyšují její přínosy? Může se stát, že systém přestane být udržitelný, ne kvůli šoku zvenčí, ale kvůli vlastnímu rozpadu zevnitř?

Je umělá inteligence naším posledním pokusem o záchranu?

Jaké naděje i rizika spojujeme s vývojem umělé superinteligence? A co znamená tzv. „alignment problem“ – tedy možnost, že vytvoříme něco, co se nám vymkne z rukou?

Proč má smysl nejdřív truchlit – a až pak jednat?

Co když prvním krokem není zběsilé hledání řešení, ale upřímné přijetí reality a zármutek nad tím, co už možná ztratilo smysl? Může právě to otevřít dveře k novému myšlení?

Je naší rolí zachránit svět – nebo postavit záchranný člun?

Jak může vypadat praktická, smysluplná reakce na složité výzvy? Proč má smysl stavět lokální odolnost, učit se soběstačnosti a budovat pevné vztahy v komunitách?

Chcete nahlédnout pod povrch současných krizí a objevit cesty vpřed?

 

Knihu si můžete stáhnout zde: PDF | EPUB

 

 

Předmluva autora

Tato kniha se nerodila z radosti, ale z hlubokého nepokoje. Píšu tyto řádky a není mi dobře. Všude kolem mě je smích a bezstarostný křik dětí. Sedím v trampolínovém centru, v zářivě barevném, klimatizovaném světě štěstí, a sleduji lidi, jak si žijí své životy. A cítím závrať, jakou musel cítit Neo, když se poprvé probudil z Matrixu a spatřil skutečný svět. Není cesty zpět.

Pokud byste byli na palubě Titanicu, tančili v jeho luxusním sále a popíjeli šampaňské, chtěli byste, aby vám někdo pošeptal, že se nezadržitelně řítí směrem k ledovci a s matematickou a fyzikální neúprosností se potopí ke dnu? Dala by vám ta informace svobodu, nebo by vám jen zkazila poslední chvíle radosti? Pokračovat v tanci a užívat si hudbu, jídlo ze všech koutů světa a iluzi nezničitelnosti? Nebo přijmout realitu a rychle zamířit k záchranným člunům?

Naše globální technologická civilizace je ten Titanic. A tato kniha je oním šepotem. Je mapou mé patnáctileté cesty do králičí nory, stále hlouběji a hlouběji k základním principům, které řídí náš svět. A čím hlouběji jsem pronikal, tím tíživější existenciální úzkost jsem pociťoval. Bylo by snadné a uklidňující najít viníky – hrstku zlých jedinců, chamtivé korporace, neschopné politiky. Stačilo by je vyměnit za ty „dobré“ a bylo by vše vyřešeno. Ale pravda, jak ji chápu dnes, je mnohem složitější a o to děsivější. Není to selhání jednotlivců, ale vlastnost systému. Je to nevyhnutelný důsledek fyzikálních zákonů, evolučních sil a naší vlastní biologie.

Přesto cítím hluboké odcizení. Odcizení od světa, který řeší „first world problems“, zatímco se základy naší existence otřásají. Jsem neskutečně vděčný, že jsem poznal svou životní lásku, se kterou toto břemeno poznání sdílíme již deset let. Ale i tak se v tomto světě cítíme osamělí.

Nejhlubší smutek mi však přináší pohled na naši čtyřletou dceru. Sleduji její nespoutanou radost, jak skáče na trampolíně. A mé srdce svírá vědomí, že tento svět bezstarostné hojnosti, který považuje za samozřejmý, je postaven na dluh, který bude muset splácet právě ona a celá její generace. Jak jí jednou vysvětlím, že naše generace i ty předchozí tančily bezstarostně na palubě, ačkoliv varovné signály byly stále hlasitější?

A právě v tomto bodě, na dně existenciální propasti, bych si přál tento smutek přetavit ve smysluplnou akci. Přál bych si najít další podobně smýšlející lidi pro nás a pro naši dceru. Takové, kteří vědí, co je obsahem této knihy, a přesto – nebo právě proto – dokážou žít smysluplně. Kteří neřeší zbytečnosti, neplýtvají energií na udržování iluzí, nepoškozují nadbytečně planetu ani svá těla.

Mým cílem už není zachránit Titanic, jako na začátku mé cesty. Na to je již pozdě. Mým cílem je stavět pevné, spolehlivé záchranné čluny. Připravit se na všechny scénáře následujících desetiletí a být pro svou dceru inspirací – naučit ji, jak být odolná, adaptabilní a co nejméně závislá na křehkých systémech, které mohou kdykoli selhat. Naučit ji, jak přežít i bez nich. A nejen přežít, ale žít.

Tato kniha není voláním do zbraně k záchraně světa. Je to pozvánka ke stavbě. Pozvánka pro ty, kteří také slyší praskání v trupu lodi a cítí, že je čas přestat tančit a místo toho se naučit plavat. Pro ty, kteří nechtějí jen přežít, ale skutečně žít, s otevřenýma očima, v realitě takové, jaká je.

Nyní máte dvě možnosti. Zavřít tuto knihu a vrátit se ke svému životu. Nebo s odvahou pokračovat ve čtení s vědomím, že není cesty zpět. Která pilulka to bude? Modrá nebo červená? Volba je na vás.

Knihu si můžete stáhnout zde: PDF | EPUB

 

 

Bonusová kapitola C: Nekompromisní statistiky naší závislosti na fosilních zdrojích

Věděli jste, že? (ke konci roku 2025)

• Přibližně 82 % veškeré primární energie, kterou naše civilizace v roce 2024 spotřebovala, pocházelo ze spalování fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu)?
• Zhruba 60 % veškeré elektrické energie na Zemi se vyrábí v uhelných a plynových elektrárnách? Tato energie napájí naše domovy, firmy i továrny.
• Na světě jezdí přibližně 1,48 miliardy osobních aut, z nichž více než 95 % spaluje benzín, naftu nebo LPG/CNG?
• Po světě jezdí desítky milionů kamionů, které z 96 % pohání fosilní paliva (hlavně nafta)?
• Přes 100 000 komerčních lodí zajišťuje globální obchod a jsou téměř ze 100 % závislé na fosilních palivech – zejména těžkém topném oleji, lodní naftě a zkapalněném zemním plynu?
• Celosvětová flotila zhruba 30 000 komerčních letadel je téměř ze 100 % poháněna leteckým petrolejem z ropy?
• Více než 90 % cementu, klíčové složky betonu, je vyrobeno s použitím fosilních paliv? Energie z uhlí a ropného koksu se používá pro dosažení extrémně vysokých teplot (cca 1450 °C) ve výrobních pecích.
• Více než 70 % světové oceli se vyrábí v procesech, které jsou přímo závislé na spalování uhlí? Uhlí slouží nejen jako zdroj tepla, ale i jako klíčová chemická složka při přeměně rudy na železo.
• Drtivá většina syntetických léků, včetně běžných analgetik jako aspirin nebo paracetamol, se vyrábí z chemických látek získaných zpracováním ropy?
• Přes 95 % všech velkých těžebních strojů na světě (jako jsou obří nákladní vozy a rypadla) je poháněno naftou? Bez ní by se moderní těžba surovin zcela zastavila.
• Spalování fosilních paliv je zodpovědné za téměř 90 % všech emisí oxidu uhličitého (CO₂), které přispívají ke změně klimatu?
• Prakticky 100 % plastů na světě je vyrobeno z ropy a zemního plynu? Od obalů přes oblečení až po součástky v elektronice.
• Výroba moderních dusíkatých hnojiv, která jsou klíčová pro zajištění dostatku potravin pro světovou populaci, je zcela závislá na zemním plynu?

Váš oblíbený AI asistent vám může všechna tato tvrzení ověřit.

 

TLDR: Shrnutí knihy

Kniha je naléhavým a nekompromisním varováním. Autor přirovnává naši globální technologickou civilizaci k Titanicu, který se nezadržitelně řítí vstříc ledovci. Problém podle něj není selháním několika zlých jedinců, ale je hluboce zakořeněn v samotném operačním systému našeho světa. Hlavní teze stojí na dvou pilířích:

1. Propast: Naše totální závislost na fosilních palivech
Naše civilizace balancuje nad obrovskou propastí. Tato propast není metaforou, ale fyzickou realitou naší závislosti na dočasném a destruktivním zdroji energie – fosilních palivech (uhlí, ropě, plynu), které autor nazývá „pohřbené slunce“.

• Vše je z ropy: Kniha detailně rozebírá, že fosilní paliva nejsou jen zdrojem energie pro auta a elektrárny. Tvoří samotnou tkáň naší reality. Z ropy se vyrábí plasty, hnojiva pro pěstování jídla, léky, oblečení (polyester), asfalt na silnicích, a dokonce i komponenty pro „zelené“ technologie, jako jsou solární panely a větrné turbíny.

• Konec levné energie: Žili jsme 200 let v anomálii neuvěřitelně levné a husté energie. Tato éra končí. Energie bude strukturálně dražší, což se kaskádovitě promítne do ceny naprosto všeho – od jídla po dopravu.

• Účet přichází: Odpadní produkty této éry (zejména CO₂) destabilizují planetární systémy, způsobují klimatickou změnu, kolaps biodiverzity, okyselování oceánů a znečištění, které ohrožují základy naší existence.

2. Opice u kormidla: Náš mozek z doby kamenné
Druhým, a možná ještě zásadnějším problémem je, kdo tuto loď řídí. Metafora „opice u kormidla“ není urážkou, ale diagnózou. Popisuje hluboký evoluční nesoulad:

• Hardware pro jiný svět: Náš mozek, emoce a instinkty se vyvinuly pro přežití v malých tlupách lovců a sběračů, kde bylo klíčové reagovat na okamžité, lokální a viditelné hrozby (šavlozubý tygr v křoví).

• Neschopnost řešit moderní hrozby: Tímto prastarým mentálním aparátem se dnes snažíme řídit hyperkomplexní, globální civilizaci, která generuje hrozby opačného charakteru: pomalé, globální, abstraktní a statistické (jako je změna klimatu nebo existenční riziko umělé inteligence). Naše kognitivní zkreslení (preferování přítomnosti, kmenové myšlení, optimismus) nám brání v racionální a včasné reakci. Jsme náchylní k propagandě a dezinformacím.

Struktura argumentu a klíčové body

• Mýtus o bezbolestném přechodu: Kniha systematicky boří představu, že fosilní paliva jednoduše nahradíme obnovitelnými zdroji. Poukazuje na obrovskou materiálovou a energetickou náročnost „zelených“ technologií, jejich nižší energetickou návratnost (EROEI) a problém jejich nestálosti. Přechod nebude snadný ani levný.

• Selhávání systémů: Naše instituce (státy, centrální banky) selhávají, protože jsou samy produktem fosilní éry a jsou nastaveny na paradigma nekonečného růstu. Státy blahobytu čelí neřešitelné krizi dluhů a demografie. Centrální plánování v takto komplexním světě je podle autora z principu nemožné.

• Poslední gambit – Umělá inteligence (AI): V zoufalství se lidstvo upíná k AI jako k „bohu ze stroje“, který by mohl vyřešit naše komplexní problémy. Kniha však varuje, že vývoj umělé superinteligence (ASI) představuje možná největší existenční hrozbu ze všech – kvůli neřešitelnému „problému sladění“ (jak zajistit, aby cíle ASI byly shodné s našimi) a riziku ztráty kontroly.

Budoucnost a cesty vpřed

Kniha představuje tři možné scénáře budoucnosti:

1. Vzestup superinteligence: Tichý převrat, kdy ASI převezme kontrolu nad planetou, aby zajistila své vlastní přežití. Lidstvo se stává irelevantním.

2. Nová doba temna: Civilizační kolaps v důsledku eskalující polykrize (klimatické, energetické, ekonomické a sociální). Návrat k mnohem jednodušším a lokálnějším formám existence.

3. Úzká cesta k udržitelnosti: Jediný pozitivní, ale nejméně pravděpodobný scénář. Jedná se o vědomý a plánovaný „řízený sestup“ – zjednodušení naší společnosti, opuštění paradigmatu růstu a přechod k lokálním, odolným a méně energeticky náročným systémům.

Co s tím? Závěr a poselství

Poselství knihy není výzva k záchraně světa – na to je podle autora již pozdě. Je to výzva k dospělosti a realistické akci.

• Přijetí a truchlení: Prvním krokem je přijmout nepohodlnou realitu a opustit falešnou naději. Truchlit nad budoucností, která pravděpodobně nikdy nenastane.

• Prolomení ticha: Mluvit o těchto tématech s ostatními a překonat pocit izolace. Vytvářet komunity, které sdílejí toto pochopení reality.

• Stavba záchranného člunu: Místo snahy zachránit Titanic je třeba se zaměřit na budování „záchranných člunů“. To znamená aktivně budovat lokální odolnost: pěstovat si vlastní jídlo, učit se praktickým dovednostem, snižovat závislost na křehkých globálních systémech, posilovat komunitní vazby a vytvářet robustní lokální sítě.

Kniha v konečném důsledku není pesimistická, ale realistická. Nenabízí snadná řešení, ale spíše mapu terénu a kompas. Vyzývá čtenáře, aby přestal tančit na palubě potápějící se lodi a místo toho se s otevřenýma očima začal učit plavat a stavět záchranný člun.